Rakouské Alpy, Zell am See

Červencové svátky vyšly tento rok na čtvrtek a pátek a tak jsme se s Honzou ve středu večer sbalili a vyrazili do Zell am See vlakem a pak ještě kus autobusem. Odtud jsme začali stoupat na Schwarzenberghütte (2269 m. n. m.). Čím výše jsme byli, tím bylo počasí horší. Déšt nabýval na intenzitě a nahoře začalo sněžit. Foukalo a zanedlouho jsme se brodili po kolena ve sněhu. Z okolních svahů padaly malé sesuvy sněhu. Chata měla otvírat až zítra a my plánovali, že dnes přespíme venku. Ještě jsme ani nebyli u chaty a měla jsem promáčené všechno oblečení. Cestou jsem si ještě nabrala vodu do bot, když se mi nepodařilo překročit rozvodněný potok. Konečně jsme uviděli chatu. Nad ní se měl tyčit Hohe Dock (3348 m. n. m.) – náš zítřejší cíl, ale kvůli špatnému počasí nebyl vidět. Vzala jsem za kliku a dveře se otevřely. Zaplavil mě obrovský pocit štěstí,  že nebudeme muset spát mokří ve sněhu. Na chatě byl jen správce, který čekal, až bude lepší počasí a helikoptéra bude moci dopravit zásoby. Udělal nám teplý čaj s rumem a povídal, že už tu čtyři dny nikoho neviděl. A že v takovémto počasí chodí do hor pouze Češi. Měl pravdu, protože několik hodin po nás se objevili další čtyři Češi. Druhý den bylo o půl metru sněhu víc a viditelnost na několik metrů. Společně s dalšími Čechy jsme čekali na zlepšení počasí, abychom se mohli jít podívat aspoň do sedla, protože nám bylo jasné, že bez maček, lana, cepínů a zkušeností Hohe Dock za takových podmínek nezdoláme. Do oběda se počasí nezlepšilo, tak jsme s Honzou sešli dolů a přesmístili se o kus dál a ještě ten večer vystoupali k přehradě pod Malým Griesskoglem. Přespali jsme venku na lavičce u zamčené dřevěné chatky. V noci byly úžasné hvězdy, ale také slušná zima. Ráno jsme došli k vrchní přehradě a ubytovali se na chatě. Sbalili jsme si všechny potřebné věci a vyrazili na Malý a Velký Griesskogel. Počasí bylo nic moc, okolní hory i přehrada se stále zahalovaly do mlhy. Přehrada měla s mlhou moc pěknou tajemnou afmosféru. Z Malého Griesskogelu (2669 m. n. m.) se nám naskytly úžasné výhledy na okolní zasněžené hory. Tam jsme to otočili, protože jsem byla po předchozím dnu hodně vyčerpaná. Následující den jsme se vrátili do Zell am See, cestou jsme míjeli několik svišťů a vrátili se zpět vlakem do Prahy.

Na tuto akci moc ráda vzpomínám.